JAROSLAV DUFEK
(26. 4. 1934 – 30. 9. 2011)
Život Jaroslava Dufka byl v Brně. Od dětství, během
něhož v Akademické kavárně, kde byl jeho otec vrchním číšníkem, poznával
velké brněnské herce, přes vlastní herecké začátky v královopolském
ochotnickém souboru, studia na Janáčkově akademii múzických umění, obě divadelní angažmá, rodinný život, práci v rozhlase a dabingu, vlastní
pedagogické působení až po zahradničení na – jak říkával – latifundii za domem v Králově
Poli. Brno měl rád a byl rád, že v Brně zůstal. První divadelní angažmá
nastoupil v roce 1956 v Divadle bratří Mrštíků (dnes Městské divadlo
Brno) – připomeňme alespoň vynikajícího rytíře des Grieux v Nezvalově
Manon Lescaut, titulní roli v Puškinovu Evženu Oněginovi a Miláčkovi Guy de Maupassanta, Mackieho Messera v Brechtově Opeře za
pár grošů či Ferdyše v Langrově Obrácení Ferdyše Pištory.
Skvělou a častou partnerkou mu v tomto období byla Dagmar Pistorová,
později k jeho oblíbeným jevištním partnerkám patřila Vlasta Fialová, ale
to už bylo v Národním divadle Brno, tehdy Státním divadle v Brně, kam
– poslechnuv lákání dramaturga Bořivoje Srby – nastoupil v roce 1966. Mnohé
o studiích, práci, ale i o osobním životě a zájmech si můžete přečíst
v rozhovorech, které vyšly v tisku a jsou součástí e-výstavy, protože
vlastní hercovo vyprávění je konec konců vždycky nejlepší.
Od první role v NdB (titulní Peer Gynt, když nepočítáme role během studií)
po tu poslední (Měšťák v Cyranovi z Bergeraku) uplynulo 45 let.
Vešlo se do nich dalších 163 rolí a mnoho událostí a zážitků. Pojďme se na
některé podívat.
60. léta
Dufkův start v NdB titulní rolí Ibsenova Peera Gynta byl nanejvýš zdařilý. Stal se respektovaným členem nového souboru, a i když ještě dostával role milovníků, začaly převládat postavy charakterní. Skvělý byl jako Oldřich v Hrubínovu Oldřichovi a Boženě, Atahuallpa v Shafferovu Královském honu na slunce a také v komediálním repertoáru: Toffolo v Goldoniho Poprasku na laguně, Pomet v Drzićovu Dundo Marojem či jelitář Trhoslav v tehdy velmi aktuálně vyznívajícím večeru Aristofanových komedií Ženský sněm, Jezdci.
70. léta
70. léta přinesla herci setkání s ruským repertoárem v režii Zdeňka Kaloče, který ho bude provázet příštích třicet let a v němž dosáhne vysokého ocenění. Na začátku této cesty byl Puškinův Boris Godunov (titulní role), Čechovův Platonov (titulní role) a Dostojevského Idiot (Rogožin). K vynikajícím postavám patřil také Čert ve Zbojnících a žandářích, ve druhé polovině 70. let např. Ali a Tanerově Baladě o Alim z Kešanu nebo Klaes v Gorinovu Thylu Ulenspiegelovi v režii Pavla Hradila.
80. léta
Vévoda v Saroyanově hře Lásko, měj se hezky a především Důra ve Vančurově Rozmarném létu byli vrcholem první poloviny 80. let. Zralé a osobité mistrovství uplatnil herec také v roli krále Kreonta v Hajdově inscenaci složené ze Sofoklových tragédií Oidipus a Antigona, Macheatha v Brechtově Třígrošové opeře i Petera Stockmanna v Ibsenovu Nepříteli lidu, jehož protipólem byl Tomáš v podání Ladislava Lakomého. Vynikající souhra obou herců se zde neukázala poprvé ani naposled, režiséři často využívali jejich dynamizující protikladnosti a obsazovali je do protichůdných partií.
90. léta
Ruská klasika v režii Zdeňka Kaloče přinesla v 90. letech Jaroslavu Dufkovi role starého Karamazova i Svidrigajlova v Dostojevského Bratrech Karamazových a Zločinu a trestu. Za výkon v roli Karamazova získal herec jako první člen činohry NdB Cenu Thálie. Skvělé v tomto období byly ovšem také další postavy, např. Phil Hogan v O´Neillovu Měsíci pro smolaře, Faust/Mefistofeles v Srbově inscenaci Goethova Fausta nebo milánský kardinál Pandulfo v Dürrenmattovu Králi Janovi, též v režii Zbyňka Srby.
Po roce 2000
I posledních 11 let, i když už byl řádným důchodcem, strávil Jaroslav Dufek velmi aktivně. Hned na počátku prvního desetiletí tohoto století dostal a skvěle využil příležitost zahrát si se souborem zpěvohry titulní roli v muzikálu Zorba v režii Mojmíra Weimanna, nezapomenutelný byl jeho Zampanó v Silnici, Sir John Falstaff ve Veselých paničkách windsorských, kterého si můžete připomenout v krátkých ukázkách níže, Muromský v Tarelkinově smrti, Lord Hastings v Králi Richardu III., ale také Hrobník v Hamletovi, v němž i na malé ploše předvedl svůj obrovský um.
W. Shakespeare: VESELÉ PANIČKY WINDSORSKÉ
premiéra 14. 12. 2001 v Mahenově divadle (záznam z představení 12. 10. 2006)
překlad J. Josek | režie P. Mikulík | scéna J. Ciller | kostýmy M. Čorba |
hudba P. Mankovecký
ukázka 1 |
J.
Dufek - Sir John Falstaff, O. Mikulášek - Bardolf, D. Kaloč - Frank Brod
ukázka 2 |
J.
Dufek - Sir John Falstaff, O. Mikulášek - Bardolf, D. Hofmanová - Panna
Kviková, D. Kaloč - Frank Brod
Vedle divadla se Jaroslav Dufek intenzivně věnoval pedagogické práci na JAMU, dabingu a často spolupracoval s rozhlasem. Za dabing v roce 2002 obdržel Cenu Františka Filipovského.
E-výstava JAROSLAV DUFEK.
Připravila Jitka Nováková. Fotografie a nahrávky jsou majetkem NdB a jsou
chráněny autorským zákonem. Autoři fotografií: Jana Hallová (portrétní foto);
Tomáš Galle, Jana Hallová, Pavol Juráš, Jef Kratochvíl, Petr Michl, Pavel
Nesvadba, Rafael Sedláček, Jiří Sedlák, Luděk Svítil, Pavel Štoll (foto
z inscenací).
E-výstava je přístupná od 19. 3. do 30. 7. 2024.