Po absolutoriu oboru režie na Janáčkově akademii múzických umění, kde byli jeho učiteli Josef Munclinger a Ota Zítek, se stal asistentem režie a posléze režisérem opery Národního, tehdy Státního divadla v Brně. Už v jeho prvních samostatných režiích (např. Don Pasquale, 1955 nebo Lazebník sevillský, 1957) byl zřetelný jeho smysl pro prolnutí partitury s požadavky libreta, schopnost vést pěvce k svébytnému hereckému projevu a cit pro výtvarnou podobu jevištního díla. Jeho cílem nebylo šokovat diváka novou interpretací díla, ale vytvořit přesvědčivou uměleckou výpověď ve shodě s autorem. Pozornost věnoval operám klasicistním, romantickým i moderním, a to českých i světových autorů. Nezapomenutelné jsou jeho inscenace děl Giuseppa Verdiho (Rigoletto, Traviata, Macbeth, Maškarní ples, Síla osudu, Aida, Otello a především Nabucco, který byl na repertoáru Janáčkovy opery 15 let a dosáhl více než 200 repríz), Giacoma Pucciniho (Tosca, Bohéma), Wolfganga Amadea Mozarta (Cosi fan tutte, Figarova svatba, Don Giovanni), Leoše Janáčka (Osud, Její pastorkyňa, Příhody lišky Bystroušky, Výlety pana Broučka, Věc Makropulos), Antonína Dvořáka (Rusalka, Jakobín, Dimitrij), Bohuslava Martinů (Veselohra na mostě, Řecké pašije) a Bedřicha Smetany, z nichž především Prodanou nevěstu režíroval mnohokrát nejen v Brně a na dalších českých scénách, ale i v zahraničí.
Některé z vyjmenovaných inscenací, ale i řadu dalších přináší tato e-výstava obrazem - pojďme se nyní po jednotlivých desetiletích projít tvorbou operního režiséra Václava Věžníka.