PRAŽÁK & KALOČ
Albert Pražák
(1946–2016)
Patřil k nejvýraznějším absolventům profesora Františka Tröstra na katedře scénografie pražské AMU. Na této škole pak působil pedagogicky téměř padesát let, od roku 1988 jako profesor scénografie. Věnoval se také teorii scénografie; je autorem publikací Interpretace scénografického prostoru (2003) a Mezi: stručná interpretace meziprostoru (2010).
Scénografické tvorbě se věnoval od roku 1965. Pracoval pro česká i zahraniční divadla, zejména v Belgii, Francii a Rusku. Vedle divadelních realizací se podílel na multimediálních projektech, monumentálních výstavních expozicích a úpravách veřejného prostoru. Jeho scénické a kostýmní návrhy byly vystaveny v České republice, Francii, Kanadě a Rusku.
Zdeněk Kaloč
(1938–2020)
Vystudoval divadelní režii na pražské AMU. Od počátku 60. let byl kmenovým režisérem brněnských scén: v letech 1960–1966 Divadla Julia Fučíka a Divadla bratří Mrštíků, v letech 1966–2005 Státního, později Zemského a Národního divadla v Brně. V 90. letech krátce působil v Divadle na Vinohradech, hostoval také v dalších pražských divadlech, na scénách v Ostravě, Plzni a v zahraničí (Norsko, Rusko, Německo, Rakousko ad.). Od 60. let pravidelně spolupracoval s rozhlasem a televizí.
Základem jeho režijní práce byla důsledná analýza textu a soustavná práce s hercem. Směřoval k syntetickému divadlu, v němž mají vizuální, gestická i verbální složka rovnocenný význam.
Spolupráce režiséra Zdeňka Kaloče a scénografa Alberta Pražáka začala v roce 1970 brněnskou inscenací Puškinova Borise Godunova. Do roku 2006 společně vytvořili 46 inscenací, z toho 30 v Národním divadle Brno. Další vznikly v Národním divadle v Praze, Divadle na Vinohradech, Divadle J. K. Tyla v Plzni, ve Zlíně, Ostravě a ve studiu JAMU.
Albert Pražák byl nejčastějším scénografem Kaločových inscenací v NdB. Nejintenzivnější byla jejich spolupráce v letech 1970–1985, kdy s výjimkou dvou inscenací vytvořil scénu ke všem Kaločovým brněnským realizacím; k několika navrhl také kostýmy. Obdobně intenzivní, i když v rozsahu menší, byla před Pražákovým příchodem Kaločova spolupráce s Bohumírem Matalem, od druhé poloviny 80. let pak s Martou Roszkopfovou a Janou Zbořilovou.
Kaloč jako režisér a současně i spolutvůrce textové podoby věnoval velkou pozornost ruské, české i světové klasice. Významné místo v jeho tvorbě zaujímaly inscenace Čechova (Platonov, Ivanov, Racek), Dostojevského (Idiot, Běsi, Bratři Karamazovi, Zločin a trest), Preissové (Jenůfa, Gazdina roba) a díla autorů 20. století, například Federica Garcíi Lorcy, Franze Werfela či Grigorije Gorina. Uvedl také vlastní dramatické texty Mejdan na písku, Holátka a V zajetí něžné chiméry a od 90. let se věnoval rovněž operní režii. Na většině těchto inscenací spolupracoval Albert Pražák. Z hlediska scénografie vznikaly inscenace převážně v pravidelných divadelních prostorách Mahenova divadla, Reduty a Janáčkova divadla; jedna z nich byla uvedena v nedivadelním prostoru Moravské galerie.
E-výstava představuje společné inscenace Alberta Pražáka a Zdeňka Kaloče v osmi okruzích a podle jednotlivých autorů. Obrazový materiál tvoří především fotografie z inscenací zachycující realizované scénografické návrhy v jejich jevištní podobě, příležitostně doplněné o návrhy scén a kostýmů. Výběr fotografií nesměřuje k dokumentaci inscenací jako celku, ale soustředí se na scénografii a její výrazné složky či detaily, i když tento záměr místy limituje charakter dochovaného fotografického materiálu, který se zaměřuje na herce a scénografickou složku zachycuje okrajově.