REŽISÉR 
EVŽEN SOKOLOVSKÝ

Evžen Sokolovský se narodil 8. srpna 1925 v Příbrami. Po maturitě na tamějším gymnáziu odešel studovat herectví do Brna a v roce 1945 se svými spolužáky založil a vedl amatérský soubor Křesadlo. Od roku 1947 byl režisérem Horáckého divadla v Jihlavě, později krátce působil v divadle S. K. Neumanna v Praze. V polovině 50. let studijně pobýval v Berlíně, kde se seznámil s teorií a divadelní praxí Bertolta Brechta. Toto setkání mělo rozhodující vliv na jeho další umělecký vývoj. Poslední tři sezóny před svým brněnským angažmá strávil jako režisér a šéf činohry v kladenském Divadle Jaroslava Průchy.
Po pohostinských režiích Weisenbornovy komedie Dva andělé vystupují a Klicperova Lháře a jeho rodu se v roce 1959 stal Sokolovský kmenovým režisérem a jedním z iniciátorů programu politického antiiluzivního divadla Mahenovy činohry tehdy Státního divadla v Brně. V roce 1962 přijal také místo uměleckého šéfa a režiséra Satirického divadla Večerní Brno. Režíroval i mimo Brno, spolupracoval s rozhlasem a televizí a také pedagogicky působil na brněnské JAMU.
V roce 1967 odešel jako režisér do Národního divadla v Praze, později do divadla E. F. Buriana a od roku 1976 se věnoval převážně práci pro Československou televizi. S ohledem na svůj význam v tehdejších mediálních strategiích je tato činnost nutně vnímána jako kontroverzní (vzpomeňme angažované seriály Muž na radnici, Inženýrská odysea, Okres na severu, Gottwald, Chlapci a chlapi ad.). Divadelní práci se v tomto období věnoval příležitostně, soustavně však vyučoval na pražské DAMU. Po listopadové revoluci musel televizi opustit, jako šéfrežisér se vrátil do Satirického divadla Večerní Brno (1990-92) a působil také jako dramaturg Hudebního divadla v Karlíně (1991-94).
14. června 1998 podlehl vážné nemoci.

Brněnské působení Evžena Sokolovského a 60. léta v Mahenově činohře vůbec jsou významnou kapitolou v dějinách českého divadla. Umělecký šéf Miloš Hynšt, dramaturg Bořivoj Srba a režisér Evžen Sokolovský zde vytvořili program politického antiiluzivního divadla, který přinesl do soudobé inscenační praxe řadu nových impulsů. V programových prohlášeních (Umělecko-politickém a tvůrčím programu Mahenovy činohry z roku 1959 a jeho čtyřech Doplňcích z let 1960, 1961, 1963 a 1967) deklarovali inspiraci meziválečnou avantgardou, zvláště dílem E. F. Buriana, epickým divadlem Bertolta Brechta a později totálním divadlem Antonina Artauda. Programová prohlášení o celkem 135 stranách jsou důležitou informací o smýšlení a tvorbě Mahenovy činohry v 60. letech, byť poslední Doplněk byl vydán těsně po odchodu Evžena Sokolovského do Prahy.
Už první spolupráce režiséra s dramaturgem Bořivojem Srbou, Brechtův Zadržitelný vzestup Artura Uie (1959), byla stěžejní inscenací nejen Sokolovského, ale i nového programu Mahenovy činohry. V duchu programu politického divadla následovaly inscenace Shakespearova Julia Caesara (1960), Majakovského Mysterie-buffy (1960), Brandstaetterova Markoltova šprýmování (1960), Brechtova Kavkazského křídového kruhu (1961), Kunderova Totálního kuropění (1961) a neuvedené, protože na poslední chvíli zakázané, inscenace Kunderova Nežertu (1962), Grossmanovy adaptace Haškova Švejka (1962), dalšího Kunderova textu, napsaného přímo pro činohru, Korzára (1963), Shakespearova Hamleta (1963), Weissova Pronásledování a zavraždění Jeana-Paula Marata (1965), v němž se poprvé uplatnila i artaudovská inspirace, Kopeckého Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista (1965), Komedie o Anešce, královně siciliánské (1966) a Artaudovy Pravdivé historie smrti Giacoma i Lukrécie a Beatrice Cenciových (1967). Na většině těchto inscenací se Sokolovským spolupracoval dramaturg Srba. Sokolovského režijní metodou na příkladu inscenací tohoto období se ve své knize Posedlost divadlem / Evžen Sokolovský zabývá Klára Kovářová (Hanáková). Čtivě nás provází Sokolovského prací od dramaturgicko-režijních východisek inscenací, přes režijní přípravu, scénografické prostředky, hudebně akustickou složku až po režisérovu práci s hercem. Knihu vydala JAMU v Brně v roce 2008 a vřele ji doporučujeme k přečtení.
V naší e-výstavě se zaměříme na dobové dokumenty k výše uvedeným inscenacím a představíme Sokolovského práci prostřednictvím fotografií a dokumentů uložených v archivu NdB.