RICHARD NOVÁK

Jméno Richarda Nováka je již několik desetiletí nerozlučně spjato s brněnskou kulturní scénou a za léta působení v Janáčkově opeře se pěvec nesmazatelným způsobem zapsal do povědomí několika generací milovníků vážné hudby.

Richard Novák se narodil 2. října 1931 v Rozseči, malé obci na moravské straně Vysočiny. Jeho otec učil v místní jednotřídce a v Malém Pěčíně. Záhy rozpoznal mimořádný hudební talent svého syna a postaral se, aby se naučil hrát na housle a klavír. V roce 1941 se rodina přestěhovala do Kostelního Vydří, kde se Richard Novák naučil sám hrát na varhany. Ve čtyřicátých letech navštěvoval gymnázium v Moravských Budějovicích a v Telči, kde také roku 1949 odmaturoval. Hrál ve smyčcovém kvartetu, ve studentském orchestru a zpíval v pěveckém sboru. Po maturitě se rozhodl pro studium teologie v brněnském alumnátu. Ten však byl v roce 1950 zrušen, a tak na podzim téhož roku Richard Novák nastoupil na brněnskou konzervatoř ke studiu zpěvu u profesora Jiřího Wootha. Když v roce 1952 odešel jeho profesor zpěvu do Ostravy, přestoupil Richard Novák na kompoziční oddělení k profesoru Theodoru Schäfrovi a u něj v roce 1955 absolvoval konzervatoř skladbou pro komorní orchestr s klavírem Tre canzoni. Ve studiu zpěvu pokračoval u profesora Jiřího Wootha soukromě. 

Ještě před ukončením studia přišla nabídka na angažmá z ostravské opery a Richard Novák zde poprvé vystoupil 19. září 1954 v roli Mnicha ve Verdiho Donu Carlosovi. V Ostravě zůstal následujících šest let, přerušených jen dvouletou vojenskou službou, a nastudoval tu řadu rolí, např. Vodníka (A. Dvořák: Rusalka), Janka (V. Blodek: V studni), Bartola (G. Rossini: Lazebník sevillský), Varlaama (M. P. Musorgský: Boris Godunov), Purkrabího (A. Dvořák: Jakobín). V té době se mimo jiné také věnoval komponování, jeho skladby se hrály na koncertech, nahrával je rozhlas a se sborovou tvorbou se úspěšně účastnil skladatelských soutěží, kde získal dvakrát první cenu. V klavírní soutěži Beethovenův Hradec obsadil druhé místo za klavírní sonátu. V letech ostravského působení vznikla např. Sonatina pro housle a klavír, Sonáta pro klavír, Divertimento pro komorní orchestr či cyklus ženských sborů Pražské kaštany.

Prodaná nevěsta, 1984 - Kecal
Prodaná nevěsta, 1984 - Kecal
Rusalka, 1964 - Vodník
Rusalka, 1964 - Vodník
Don Giovanni, 1983 - Leporello
Don Giovanni, 1983 - Leporello
Čertova stěna, 1963 - Rarach
Čertova stěna, 1963 - Rarach

Brněnskému obecenstvu se poprvé představil 8. května 1960 v roli Kmeta ve Smetanových Braniborech v Čechách. Následovalo vystoupení v roli Purkrabího v Dvořákově Jakobínu a od 1. února 1962 se Richard Novák stal sólistou brněnské opery. Brzy zde prokázal svou jedinečnou pěveckou všestrannost, výborně se uplatnil v klasickém repertoáru, v českých operách i v soudobé tvorbě. Od počátku svého vstupu na brněnskou scénu zaujal svým hereckým výkonem, nádherně znělým hlasem širokého rozsahu, dokonalou pěveckou technikou a muzikálností. Repertoár Richarda Nováka obsáhnul významná díla operní literatury přes opery Handelovy, Mozartovy, Verdiho, Wagnerovy, Smetanovy, Dvořákovy, Martinů, Janáčkovy ad. Z verdiovských postav, které jsme mohli v jeho skvělé interpretaci vidět, jmenujme alespoň Jacopa Fiesca v Simonu Boccanegrovi, Filipa II. v Donu Carlosovi, Zachariáše v Nabuccovi. Novákovou doménou jsou také postavy v Mozartových operách, kde prokázal nejen oduševnělost a kultivovanost pěveckého projevu jako Sarastro v Kouzelné flétně, ale i komediálnost jako Leporello v Donu Giovannim. Také v dalších rolích světového operního repertoáru se zaskvělo pěvecké a herecké umění Richarda Nováka, např. v Caesarovi v Handlově opeře Julius Caesar nebo ve velké tragické postavě Borise Godunova ze stejnojmenné opery M. P. Musorgského. Byl obsazován také do postav českého repertoáru, kde vytvořil krásnou postavu žalářníka Beneše ze Smetanova Dalibora, Bonifáce ve Smetanově Tajemství, Mumlala ve Dvou vdovách. Dále to byl Vodník z Rusalky a zejména Revírník z Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky a nezapomenutelný Kecal z Prodané nevěsty. Důležitou součástí jeho repertoáru byla i tvorba soudobých skladatelů. Brněnské opeře zůstal věrný a své závazky vůči ní plnil i při svém působeni v zahraničí. Se souborem divadla se účastnil významných zahraničních zájezdů. Navštívil například přírodní divadlo v Athénách, Velké divadlo v Ženevě, Teatro San Carlo v Neapoli, Gran Teatro Del Liceo v Barceloně a mnohé další scény. V roce 1995 ztvárnil v Paříži Faráře v Janáčkových Příhodách lišky Bystroušky, v roce 1997 se inscenace opakovala v Madridu. V listopadu roku 1999 hostoval v opeře v Benátkách opět v roli Faráře v Příhodách lišky Bystroušky, v dubnu 2001 znovu, tentokrát v Lisabonu. Členem souboru brněnské opery zůstal Richard Novák až do 30. června 2000, ale ani pak neopustil zcela její jeviště.

Ani koncertní tvorba nikdy nestála stranou zájmu Richarda Nováka. Patří mezi špičkové interprety písňové a oratorní literatury a řada skladeb byla napsána přímo pro něj, např. Novákův bratranec, Jan Novák, pro něj napsal dodekafonickou hříčku Passer Catulli s doprovodem noneta. V jeho interpretaci zazněla řada děl soudobých brněnských autorů, mezi které patřili Josef Berg, Alois Piňos, Miloš Štědroň, Zdeněk Pololáník, Miloslav Ištvan a další. Samozřejmě nemůžeme nezmínit jeho mistrovství při interpretaci písní R. Schumanna, F. Schuberta, A. Dvořáka, J. Brahmse, R. Strausse či G. Mahlera. Z oratorní tvorby vzpomeňme alespoň vynikajících výkonů v dílech A. Dvořáka (Stabat Mater, Svatá Ludmila, Requiem, Svatební košile), Beethovenovu Devátou symfonii a Missu Solemnis či Janáčkovu Glagolskou mši. Umění Richarda Nováka zůstane uchováno pro budoucí generace díky řadě zvukových nahrávek, např. Antonín Dvořák: Svatá Ludmila (Supraphon 1963), Jan Novák: Passer Catulli (Supraphon 1965), Leoš Janáček: Osud (Supraphon 1975), Ludwig van Beethoven: 9. symfonie (Nippon Columbia 1976), Hector Berlioz: Romeo a Julie (Supraphon 1978), Leoš Janáček: Glagolská mše (Opus 1978), Vítězslav Novák: Bouře (Supraphon 1978), Bohuslav Martinů: Kytice (Supraphon 1979), Antonín Dvořák: Čert a Káča (Supraphon 1979), Antonín Dvořák: Stabat Mater (Opus 1979), Leoš Janáček: Z mrtvého domu (Supraphon 1979), Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky (Supraphon 1979), Leoš Janáček: Výlety páně Broučkovy (Supraphon 1980), Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta (Supraphon 1981), Bohuslav Martinů: Řecké pašije (Supraphon 1981), Gustav Mahler: 8. symfonie (Supraphon 1982), Antonín Dvořák: Rusalka (Supraphon 1982), Leoš Janáček: Glagolská mše (Supraphon 1984), Leoš Janáček: Hospodine, pomiluj ny (Supraphon 1985), Miroslav Ištvan: Vokální symfonie (Panton 1990).

Za své mistrovství a umělecký přínos byl Richard Novák několikrát oceněn, v roce 1994 obdržel Cenu města Brna, v roce 2002 mu byla udělena Cena Thálie za celoživotní mistrovství a v roce 2005 obdržel Cenu Ministerstva kultury ČR za přínos v oblasti hudby.

(...) Kecal Richarda Nováka měl všechny znaky Novákova mimořádného pěveckého umění - do detailu zvládnutou hlasovou techniku, spočívající na bezvadné intonaci. Novákův Kecal mívá obvykle rysy méně negativní, než bývá zvykem, a proto vyznívá zejména v závěrečných scénách méně tradičně. Moment překvapení a zaskočení dostává podobu vlastní Novákovu humanizujícímu naturelu. (...)
Zlatý hřeb sezóny (Mladá fronta, 13. 7. 1972)

(...) Středem jevištních dějů se stal Kecal, kterému zasl. um. Richard Novák věnoval mnoho ze svého charakterizačního mistrovství. Svým hlubokým pojetím role vyvolává v divácích kromě pocitů komična i jistou lítost, že se mu situace vymkne z rukou. (...)
Stále mladá Prodaná nevěsta (Svobodné slovo, 7. 7. 1988)


Bedřich Smetana

Liška je vůbec neobyčejně lidská opera. Velmi nenápadným způsobem zachycuje všechno, co je v člověku dobré. Líbí se mi především to, že krásné vztahy jsou tlumočeny nepateticky. A tady jsem u zmíněného revírníka. Všechny popichuje, ale nakonec právě on vyjádří nejvýrazněji, že je čas veselí a smutku, čas rození a odcházení. Je to neobyčejně moudrý člověk, neboť žije v souladu s přírodou.
Richard Novák


Leoš Janáček

(...) Jeho jméno symbolizuje nikdy neselhávající umělecké výkony, ať již ztvárňuje role v opeře, či dává své umění do služeb tvorbě písňové nebo kantátové. Je jedním z několika málo pěvců, kteří si mohou takovou všestrannost dovolit. Předpoklady pro to mu dává neunavitelný hlasový fond i hudební rozhled. Přitom je tento umělec, který je po celý život věrný Brnu, příkladem mimořádně skromného a přátelského člověka.
Věra Lejsková (Rovnost, 26. 10. 2005)


Bohuslav Martinů

(...) Ve schopnosti zapojení se do celku jevištního dění je Novák osobností prvořadou: jako komická figurka svou hybností a všudypřítomností, jako vážná postava svým klidem a distinguovanou uměřeností, udávající základní ráz celému charakteru scény. Z těchto vlastností pramení i další Novákova schopnost, jež je dána pouze velkým uměleckým osobnostem - schopnost pozvednout tzv. epizodní role do samého středu divákovy pozornosti. Je možné v této souvislosti připomenout i fakt s tím bezprostředně související, že totiž snad ve všech recenzích představení, v nichž Novák účinkoval, je jeho podíl alespoň stručně - vždy pochvalně - připomenut, ať se to týká sebemenších rolí. A skutečně - není náhodou, že v paměti obecenstva zůstávají i tak malé role, jakými zdánlivě jsou hostinský Würfl , Doktor ve Vojckovi či Farář v Lišce: stačí jediné Novákovo gesto, jediná zazpívaná fráze a postava ihned získává hlubokou dimenzi. (...) Je celkem logické, že hloubka lidského citu, kterou Richard Novák svým postavám propůjčuje, jej přímo předurčila k vynikajícím výkonům v oblasti českého operního repertoáru, pro který jsou takové vlastnosti těmi nejzákladnějšími. A vskutku řada Novákových rolí smetanovských, dvořákovských a janáčkovských patří k jeho projevům nejcitovějším, strhujícím svým velkým vnitřním bohatstvím či zase rozpustilým komediantstvím. (...)
Jindra Bártová: O hlubokou dimenzi operní postavy (Scéna 4/1979)


Antonín Dvořák

Jméno Richarda Nováka mě jako každého návštěvníka brněnské opery provázelo již od dětství. Účinkoval v obou inscenacích, které jsem asi v pěti letech viděl - v Prodané nevěstě a v Příhodách lišky Bystroušky. Z těchto inscenací si nepamatuji skoro nic, snad jen to, že mi připadaly neúnosně dlouhé a že lišky se nemají střílet. Ale jak jsem začal rozum brát, viděl jsem v osmdesátých letech četná představení, kde jsem si jasně uvědomoval hodnotu spojenou právě s výkony Richarda Nováka. Bylo jich mnoho: Verdiho Macbeth, Offenbachovy Hoffmannovy povídky, Straussův Růžový kavalír, Mozartův Don Giovanni, Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky, Věc Makropulos a Její pastorkyňa. Richard Novák má jednu šťastnou vlastnost a totiž že dokázal i průměrné představení svým pěveckým a současně bravurním hereckým výkonem povýšit na nezapomenutelný zážitek. Tak mi zůstane v paměti jako nejlidštější Revírník, ale i Farář z Příhod lišky Bystroušky, mimořádně komediální Kecal z Prodané nevěsty nebo Leporello z Dona Giovanniho či charismatický Grigoris z Řeckých pašijí. Pro Richarda Nováka je příznačné i to, že každá jeho postava je prodchnuta hlubokým porozuměním a lidstvím včetně ne právě kladných rolí. Důležité pro mě jsou i Novákovy četné nahrávky, především si cením jeho výkonů v Martinů operách. Vždy jsem obdivoval i jeho mistrovství koncertního pěvce, byl vynikající v Janáčkově Glagolské mši, v Dvořákově Stabat Mater a mnoha dalších. Kdyby se mě někdo zeptal na výjimečné basisty 2. poloviny 20. století, napadl by mě Richard Novák jako jeden z prvních. Richard Novák je vynikající pěvec a výjimečná osobnost a je dobře, že jeho jméno je spojeno právě s brněnským divadlem.
Jiří Zahrádka


Wolfgang Amadeus Mozart

Pěvce dobra milují bozi...
V případě Richarda Nováka je to Bůh křesťanský, ve kterého pevně věří. Věřím také, že je to v jeho duchovních vlastnostech a charakteru, kterými doprovází celý svůj umělecký i lidský život. Vážím si všech těchto vlastností, zejména také jeho smyslu pro humor i schopnosti dívat se na život s kritickým nadhledem. Jeho skvělému postřehu neunikne nikdo a záleží jen na postiženém, zda pochopí k čemu je nabádán. Ríša přes veškerou nekompromisnost je člověk laskavý a mírumilovný. Jako každý velký umělec má v sobě zdravé jádro dítěte a je schopný proniknout do hloubky pravdy. Je schopen velkého nadšení a upřímné lásky, což také dokazuje na svém postoji v umění a zpěvu. Vzpomínám jen našeho společného obdivu k italským pěvcům poválečné éry, z nichž zejména Mario Del Monaco byl naším idolem, a proto i náhoda, která přivedla do Brna Jiřího Wootha jako Richardova pedagoga, má v sobě cosi osudového. Tento žák učitele Del Monaca - Melocchiho, přinesl z Itálie metodu, která byla v očích mnohých velmi polemická, avšak Novák potvrdil starou pravdu, že k úspěchu je potřebný nejen učitel, ale hlavně inteligentní a chápající žák. Vždy jsem obdivoval toto nadání Richarda Nováka, avšak také důslednost, s jakou po celý život na sobě pracoval. Měl jsem rád i veselost svých vrstevníků, jejichž zásluhou byly naše zkoušky plné životní pohody. Vždy, když jsem měl na zkoušce Nováka, Krejčíka a Hladíka, mohl jsem být jistý, že na mne něco vymyslí, aby mě vytrhli z "vážného zaujetí režijní práce". Snad pravě proto byly i výsledky naší společné práce radostné a uchovávaly si vysokou uměleckou úroveň i na reprízách. Richard Novák provázel celé moje brněnské působení a měl jsem tedy příležitost sledovat jeho umělecký vývoj. Jeho hlas se technicky stále zdokonaloval, usazoval na dechu a stal se nástrojem schopným vyjádřit všechny požadavky hudby v dynamice i výrazu. Je pro brněnské divadlo osobností a symbolem umělecké dokonalosti a vzorem pro všechny pěvce, kteří by měli následovat jeho příkladu nejen po stránce neselhávající pracovitosti, nýbrž, a to hlavně ve věrnosti a úctě k našemu brněnskému divadlu a lásce ke zpěvu, pro radost a přízeň veškerého hudbymilovného brněnského obecenstva.
Václav Věžník


Giuseppe Verdi

Lidský hlas je nejlepší nástroj, který existuje. Tato věta světového dirigenta a skladatele Leonarda Bernsteina vystihuje vynikající pěvecké umění Richarda Nováka, který dovede svůj hlas používat se schopností virtuóza hrajícího na mistrovský nástroj. Richard Novák disponuje nádherně znělým basem širokého rozsahu s intonační jistotou, muzikálností, dokonalou pěveckou technikou a výrazným hereckým projevem.
Ve skvělé interpretaci pěveckých rolí českého a světového repertoáru Richarda Nováka nás potkalo velké štěstí, že na brněnském operním jevišti jsme poznávali a obdivovali jeho neopakovatelné a nezapomenutelné umění. Postavy Richarda Nováka vyzařují vždy entuziasmus, pokoru a radost. Jeho mistrné pěvecké a herecké kreace vytvářely vždy vzácnou kontinuitu mezi jevištěm a hledištěm. Jsem ráda, že skoro všechny role Richarda Nováka po jeho příchodu do naší moravské metropole jsem mohla zhlédnout a měla jsem vždy pocit, že prožívám zcela výjimečné opojení. Když jsem se Richarda Nováka při našem společném setkání zeptala, kteří jsou jeho nejoblíbenější skladatelé, odpověděl: "Verdi, Mozart, Wagner a role výrazově a herecky zajímavé."
Vzpomínám na verdiovské postavy, jako byl Fiesco v Simonu Boccanegrovi, Filip II. v Donu Carlosovi nebo Zachariáš v Nabuccovi. Jeho doménou jsou postavy v Mozartových operách, kde prokázal nejen oduševnělost a kultivovanost pěveckého projevu, jako je Sarastro v Kouzelné flétně, ale i komediálnost v roli Leporella v Donu Giovannim. Každý z nás, kdo je vyznavačem a milovníkem operního umění, alespoň někdy si přál stát na jevišti vedle svého operního pěvce. Mně se to podařilo, když jsem jako mladé děvče byla členkou komparsu v Daliborovi a Tajemství Bedřicha Smetany, Borisi Godunovovi M. P. Musorgského a Řeckých pašijích Bohuslava Martinů. V těchto operních inscenacích zpíval také Richard Novák, takže jsem byla přímým svědkem jeho okouzlujících pěveckých a hereckých výkonů.
Těch rolí, které ztvárnil Richard Novák na brněnské operní scéně, bylo mnoho. Byl to například Vodník v Rusalce Antonína Dvořáka, Revírník v Příhodách lišky Bystroušky Leoše Janáčka a zejména nedostižný Kecal v Prodané nevěstě Bedřicha Smetany. Velký hudební zážitek mám vždy při interpretaci písňové, kantátové a oratorní tvorby, pro kterou je Richard Novák přímo předurčen. Ráda se s Richardem Novákem setkávám a zapamatovala jsem si jedno z jeho životních poznání: "Člověk si musí uvědomit, co všechno má, nikoliv plakat nad tím, čeho se mu nedostává. Já sám se cítím obdarován tím, že mohu chodit, dýchat a navíc ještě zpívat." V této citaci má Richard Novák velkou pravdu a životní moudrost. Přeji mu, aby se ještě dlouhá léta jeho vyznání stále naplňovalo.
Eva Šlapanská


Puccini, Rossini, Strauss, Offenbach, Wagner,
Musorgský, Stravinský, Borodin


E-výstava Richard Novák.
Výstavu připravila Patricie Částková, zpracování elektronické verze výstavy: Jitka Nováková.
Veškeré obrazové dokumenty jsou majetkem NdB a jsou chráněny autorským zákonem.
E-výstava je přístupná od 2. 10. 2021 do 8. 2. 2022.











.