Narodil se v Ostravě, mládí prožil ve Frýdku-Místku, v Praze vystudoval režii na DAMU (považoval se za žáka Alfréda Radoka), ale téměř celý svůj umělecký život zasvětil Brnu. Nejprve získal angažmá v Divadle Julia Fučíka na Výstavišti a po nedlouhém působení v Divadle bratří Mrštíků se stal od poloviny šedesátých let kmenovým režisérem Mahenovy činohry, která pod vedením Miloše Hynšta a s nově nastoupivším dramaturgem Ludvíkem Kunderou směřovala k vrcholu své jedinečné éry. Po boku režisérů Miloše Hynšta a Aloise Hajdy se Zdeněk Kaloč brzy prosadil jako další výrazná osobnost této scény, a to s velkým smyslem pro přiznanou a fantazijně hravou jevištní poetiku.

Kaločovy inscenace v "Mahence" však ve svém jevištním podobenství zároveň ostře reflektovaly tragickou situaci po vstupu okupačních vojsk v roce 1968. Ať už to byly Euripidovy a Sartrovy Trójanky, Ionescův Nosorožec nebo Puškinův Boris Godunov, který byl v roce 1970 po několika úspěšných reprízách direktivně stažen z repertoáru. Jako nejmladší z režisérského tria však Zdeněk Kaloč přečkal personální čistky a v normalizačním bezčasí nalezl oporu v klasické ruské dramatice a literatuře, které vždy považoval za duchovní základ moderní evropské kultury a protiklad tupého velmocenského barbarství. Našel cestu k autorovi, jehož Mahenova činohra před lety programově odmítala: inscenace her Platonov, Racek a Ivanov od A. P. Čechova, vycházející z mnohovrstevnatého režijního výkladu a propracovaných hereckých výkonů, patřily k tomu nejlepšímu, co bylo k vidění na českých scénách 70. a 80. let. Opomenout nelze ani Jenůfu Gabriely Preissové. Průlomová byla také jeho vlastní dramatizace Idiota, založená na neiluzivním inscenačním principu; zahájila celou sérii Kaločových jevištních adaptací Dostojevského. Po roce 1990 to byli Běsi, Bratři Karamazovi, Zločin a trest (dramatizace A. a J. Vostrých), Hráč. S Dostojevským si rozuměl jako málokdo. Z porevolučních inscenací uveďme alespoň Claudelovy hry Zvěstování panně Marii a Saténový střevíček, Schillerovu Marii Stuartovnu, Molièrova Misantropa, Werflův Kozlí zpěv, Shakespearova Hamleta ve zcela novém překladu Jiřího Joska. Mohli bychom pokračovat mnoha dalšími pozoruhodnými tituly z Mahenovy činohry, ale i z Divadla na Vinohradech, pražského Národního, z Ostravy, Zlína, Plzně atd.

Nějaký čas trvalo, než Zdeňka Kaloče objevila brněnská opera. Leoše Janáčka považoval za svého krajana, choval k němu pokorný obdiv a složil poctu třemi skvělými inscenacemi: Z mrtvého domu, Káťa Kabanová a Její pastorkyňa. Byl taky úspěšný dramatik. Jeho hra Mejdan na písku se hojně uváděla v zahraničí; stejně jako Holátka nebo V zajetí něžné chiméry ji však nejdřív prověřil na mateřské scéně.

Pan režisér by se zlobil, kdybychom jeho medailonek neozdobili jmény herců, kterých si vždy vážil a cenil. Bylo jich víc než hodně - ale jak nikoho nevynechat? Jana Hlaváčková, Igor Bareš, Josef Karlík, František Derfler, Vlasta Peterková, Miroslav Středa, Zdena Herfortová, Libuše Geprtová, Drahomíra Hofmanová, Jaroslav Dufek, Helena Kružíková, Vlasta Fialová, Libuše Šafránková, Zdeněk Dvořák, Miroslav Etzler, Magda Kirchnerová, Irena Konvalinová, Ladislav Lakomý, Ivana Valešová, Jiří Dvořák, Sylvie Nitrová, Zuzana Slavíková, Vladimír Krátký, David Prachař, Jana Štvrtecká, David Kaloč, Jan Zvoník, Zdeněk Černín, Eva Hradilová, Dagmar Havlová, Simona Stašová, Marta Kubišová... a mnoho dalších. Odpusťte, ale tady se vskutku nelze dobrat spravedlivého konce.

Zdeněk Kaloč, magický muž s nezaměnitelnými rysy své tváře a tvorby, byl profesionál a perfekcionista. Nejen při divadelních zkouškách. Když řídil auto, tělem jakoby srostl se svým strojem; když plaval, jeho kraul byl stylový; když kouřil dýmku nebo chystal čaj, byl to obřad; víno koštoval jako znalý sommelier. Jsem si jist, že mohl být výtečným architektem, chirurgem, dirigentem nebo leteckým inženýrem. Jeho vlastní fotografie, prezentované na této výstavě, prokazují nevšední výtvarný talent. Proč se rozhodl právě pro režii? Ponechme té otázce její tajemství a buďme za ně vděčni.

Miroslav Plešák (v letech 1991 - 2003 dramaturg Mahenovy činohry)